HISTORIE DOMU

 

Salmův palác v Olomouci patří mezi nejvýznamnější a také největší palácové  stavby – původně šlechtické sídlo, nacházející se v historickém jádru městské památkové rezervace Olomouc. Jedná se o nárožní pětikřídlý objekt,  jehož lokace na hlavním olomouckém náměstí je doplněna v ústí do dvou nejvýznamnějších obchodních ulic - Riegrovy a 28. října. Průčelní fasádou je budova situována do  Horního náměstí k sloupu Svaté Trojice.
 
Objekt Salmova paláce byl podle městských knih  „…vybudován snad na původně třech parcelách domů, zde původně stojících…“ V polovině 17. století tyto, námi bohužel blíže „neznámé objekty“, koupil  hrabě Julius Salm, moravský zemský hejtman, od roku 1637 předseda moravského sněmu, který žil tou dobou střídavě v Tovačově a na svých rozsáhlých panstvích jižní Moravy a východních Čech. Hlavní část domu v tehdejší Litovelské ulici (dnes Riegrova) tvořila až do koupi domů Salmem olomoucká mincovna, kterou hrabě Salm získal směnou za svůj dům, stojícím na Horním náměstí a  který byl známý pod názvem domovního znamení „U Zlatého stromu“.  Část domu stojící v dnešní Riegrově ulici, patřila olomouckému měšťanu Bohuslavu Ovesnému. Díl domu v bývalé Ferdinandově ulici (dnes 28. října) vlastnil Wolfgang svobodný pán Hoffmanni z Grunpuchlu, dědičný rakouský maršálek. Se stavbou tohoto rozsáhlého objektu bylo započato v období ranného baroka.  Archívně máme doložen zápis o poškození paláce a to v roce 1709, kdy město postihl velký požár, který ve vnitřním městě poškodil více jak 350 domů.  Lze ale konstatovat, že tehdejší následná oprava budovy byla pouze provizorní, protože již v letech 1727-1728 proběhla další významná přestavba objektu. Při této stavební etapě vlastně vznikl nám dnes známý „Salmův palác“. V roce 1791 ale koupil od Salmů tento objekt zednický mistr Johan Freiwald z Povlu, který se záhy nato pustil do rozsáhlé přestavby avšak záhy po přestavbě se dostal do finančních potíží a roku 1801 skončil v konkurzu.
 
Počátek 19. století je ale spojena se jménem Salmova  paláce slavná olomoucká kavárna, která se nacházela v pravé polovině přízemí, na nároží do hlavního náměstí respektive ulice 28. října (dříve Ferdinandova). Roku 1785 ji zde otevřel Jeroným Francisconi de Vicenza a soudobí kronikáři srovnávají tento podnik s nejlepšími kavárnami hlavního města Vídně. Kavárna se stala  místem schůzek olomoucké inteligence a úřednictva a „nejhonosnější kavárnou ve městě“.
 
Po roce 1866 ale přestal být palác soukromým domem protože  jej vykoupila městská rada a od té doby patřil až do počátku milenia k majetku města. V meziválečném období (1918-1938) byly v budově nově zřízeny úřadovny radnice. Roku 1929 si budovu vytipovala firma „Baťa“ jako staveniště pro připravovaný obchodní dům. Na místě paláce měl být realizován mnohaposchoďový výškový objekt podoby mrakodrapu.  K závažným stavebním úpravám, které jistým způsobem ohrozily samotnou budovu, došlo v 50. letech 20. století. V roce 1952 byla zahájena rekonstrukce přízemí a následně došlo k zřícení části budovy.  Navržená rekonstrukce počítala se zachováním celého objektu.  V prostorách někdejší kavárny, nato městské spořitelny, byla umístěna prodejna Oděvního průmyslu Prostějov a od poloviny 90. let 20. století zde byla provedena rekonstrukce pro potřeby fa. McDonald´s.  Od roku 2010 probíhají práce na památkové obnově objektu.